Český úspěch v pohárové Evropě

12. 07. 2019 7:05:24
Jakkoliv bývá český fotbal často podceňovaný, jen těžko může někdo zpochybnit jeho výsledky dosažené v posledních letech v pohárové Evropě. Jak si tedy vlastně teď relativně k našim finančním možnostem vedeme a co do budoucna?

Vzrůstající význam evropských pohárů

V posledních pěti letech velmi stouply příjmy, které má český fotbal z účasti v evropských pohárech od UEFA a tím pádem i celková důležitost konfrontace s Evropou. Zatímco v sezóně 2014/15 a (zpravidla) před ní nedosáhlo toto číslo ani sta milionů korun, v předešlé rekordní sezóně to bylo přes miliardu. Za tímto raketovým nárůstem stojí dva efekty – jednak UEFA odměňuje kluby stále více penězi a jednak české kluby byly v Evropě úspěšnější a profitovaly z koeficientu z předešlých let. V každém případě tyto prostředky mají blahodárný efekt na české kluby participující v evropských pohárech a snad i na celou českou ligu (bohaté kluby utrácejí peníze za hráče z domácí ligy). Na druhou stranu, kvůli neustále se zvyšujícím příjmům našich nejlepších klubů z evropských pohárů a stagnujícím příjmům průměrných českých klubů se podstatně rozevírají nůžky mezi elitní trojicí a zbytkem.

Graf znázorňuje pouze příjmy od UEFA. Je potřeba si nicméně uvědomit, že účast v evropských pohárech má pro české kluby mnoho dalších pozitivních efektů. Podstatnými pro české kluby jsou příjmy ze vstupného; příjmy Plzně ze zápasu z Realem Madrid nebo Slavie s Chelsea rozhodně nejsou zanedbatelné. Dalším podstatným benefitem je zvýšení tržní hodnoty hráčů. Jaroslav Tvrdík by pravděpodobně nemohl šponovat cenovku Tomáše Součka až na 15 milionů euro, kdyby se slávistický odchovanec předtím neosvědčil v Evropské lize. Rovněž nezanedbatelným aspektem je zviditelnění hráčů a klubu samotného, což může například pomoci přilákat nové sponzory. Tomáš Paclík a Daniel Křetínský rádi na jejich schůzkách se zahraničními obchodními partnery zmíní značku jejich klubu, která by bez možnosti konfrontace v Evropě neměla žádný zvuk.

Je tedy nad všechny pochyby, že účast v pohárech je pro finance v českém fotbale významná a pro některé z klubů se stala podstatným zdrojem příjmů a prestiže.

Za méně peněz více muziky

To, že má účast v pohárech velký význam pro české kluby ale ještě neznamená, že jsou naše kluby úspěšnější než jiné. Prvně je zapotřebí uvědomit si, že úspěch českých klubů nemůžeme měřit metrikou těch nejlepších lig, ale musíme se srovnávat s námi srovnatelnými ligami. Jelikož první až osmá liga Evropy jsou jak finančně, tak z pohledu koeficientu výrazně lépší než česká liga, nedává smysl je zahrnout do srovnání. Naopak, menší ligy jsou na tom zase výrazně hůře než česká liga a zároveň je u nich obtížné dohledat data. Proto je tato analýza omezená na země s koeficientem v rozsahu 17,000 až 30,000, což odpovídá 9. až 23. pozici v klubových koeficientech.

K tomu, abychom mohli porovnat bohatství jednotlivých lig můžeme využít čtyři ukazatele - příjmy ligy za televizní práva, hodnota hráčů na portálu Transfermarkt, nejdražší transfer do dané ligy a rozpočet nejbohatšího klubu. Nutno říci, že každý z těchto ukazatelů má o bohatství konkrétní ligy pouze omezenou výpovědní hodnotu. Rovněž je potřeba zmínit, že uvedená čísla jsou přesná jenom orientačně, jelikož jsou málokdy oficiálně zveřejněna. Mimo portál Transfermarkt jsou skvělým zdrojem dat o příjmech klubů studie od Deloitte a UEFA, které se ale v některých číslech rozchází.

Země

Koeficient

Televizní práva*

Hodnota hráčů*

Nejdražší transfer**

Rozpočet nejbohatšího*

9.

Ukrajina

29,700

8

320

15

64 (Šachtar)

10.

Turecko

29,400

376

483

13

160 (Fenerbahce)

11.

Rakousko

27,125

22

246

5

110 (Salzburg)

12.

Nizozemsko

26,350

89

1000

16

90 (Ajax)

13.

Česko

24,800

4

242

4

35 (Sparta)

14.

Dánsko

24,125

50

212

3.6

30 (Kodaň)

15.

Kypr

21,625

N/A

104

0.6

15 (Apoel)

16.

Řecko

21,400

32

294

4.5

50 (Olympiakos)

17.

Chorvatsko

20,500

N/A

173

2.6

30 (Dinamo Z.)

18.

Švýcarsko

20,000

30

285

4.5

90 (Basilej)

19.

Srbsko

19,500

N/A

191

2.5

15 (Červená Hvězda B.)

20.

Skotsko

18,125

37

176

10.3

130 (Celtic)

21.

Norsko

18,000

35

119

1.1

35 (Rosenborg)

22.

Izrael

17,250

14

120

2

40 (Maccabi T.A.)

23.

Švédsko

17,000

42

160

1

25 (Malmo)

*Mln €, ** 2018/19

Je evidentní, že jakkoliv český klubový koeficient je na 13. místě, nevešla by se česká liga co se týče finančních možností ani do top 20. Ve skutečnosti jsou všechny země, které jsou v žebříčku koeficientu nad Českem výrazně bohatší. I Rakousko, které si vydobylo slušný koeficient hlavně díky Salzburgu, se může pyšnit nejméně pětkrát větším příjmem z televizních práv. Rozpočet Sparty a Slavie v posledních letech rozhodně podstatně vzrostl (o čemž horlivě informovala česká média), ale stále se ani z poloviny nevyrovná rozpočtu nejlepšího rakouského klubu. Podobně, ukrajinská liga (podobně jako jiné ligy postkomunistických států) má relativně malý příjem z televizních práv, nicméně rozpočty Dynama Kyjev a hlavně Šachtaru Doněck jsou díky financím od jejich movitých vlastníků stále mnohem vyšší než rozpočty nejlepších týmů v Česku.

Možná překvapivě naopak existuje spoustu lig, které jsou v koeficientech pod námi a mají větší finanční možnosti. Jako dobré příklady slouží polská a rumunská liga, které figurují v současnosti na 27. a 32. místa v žebříčku koeficientů, ale přesto je jejich příjem z televizních práv nejméně pětkrát větší než v případě Fortuna:ligy. Jistě, je třeba brát v potaz, že například Polsko má zhruba čtyřikrát a Rumunsko dvakrát více obyvatel, nicméně obě země jsou také chudší než Česko. Právě příjem z televizních práv má pravděpodobně největší výpovědní hodnotu o bohatství průměrného klubu dané ligy jelikož je dělen mezi všechny kluby. Tato metrika dělá ovšem z české ligy doslova chudáka Evropy – zřejmě se zde promítá jednak po dlouhé roky zajetý stereotyp, že česká liga by měla být dostupná neplaceně na České Televizi a že nepatří na soukromé kanály. Pokud se ovšem podíváme na srovnatelné ligy v Evropě, většina jich už dlouho je vysílaná aspoň zčásti na privátních kanálech, které zpravidla zaplatí za vysílací práva více peněz. Dalším problémem je v Česku špatná kredibilita fotbalu jako celku, umocněná korupčními aférami, která znemožňuje uzavírat lukrativnější smlouvy.

Čistě na základě finančních ukazatelů je umístění Česka v žebříčku koeficientů UEFA naprostou anomálií, která ukazuje na to, že tuzemské kluby jsou schopny vyprodukovat za málo peněz hodně muziky a to zejména v Evropské lize. V předkolech Ligy mistrů bohužel české kluby (s dvojnásobnou výjimkou Plzně) pravidelně selhávají a řadí se tak v posledních deset let do evropskému průměru, čemuž odpovídají i finance. Zatímco v Evropské lize nastřádala česká mužstva mnoho vítězství proti silným západním klubům (Sevilla, Atlético M., Inter), tak v Lize Mistrů všechna česká mužstva opakovaně selhávají proti srovnatelným nebo slabším soupeřům viz Slavia proti Apoelu, Sparta proti Žilině nebo Plzeň proti FCSB. Možné vysvětlení pro tento jev je podceňování Evropské ligy ze strany západních klubů a nebo špatná výkonost českých mužstev v roli favoritů.

Odlišná charakteristika české ligy

Nikde není psáno, že dosavadní úspěchy českých klubů na pohárové scéně budou pokračovat (naše kluby nebudou například teď nasazené do skupin pohárů jako v předešlých dvouch sezónách) , nicméně existuje minimálně jeden důvod k optimismu. Z hlediska koeficientů je pro danou zemi výhodné když se do předkol kvalifikují dlouhodobě ty samé týmy, jelikož můžou pak profitovat z nastřádaného klubového koeficientu. Nasazení hraje často v předkolech klíčovou roli a opravdu není jedno jestli dostanete v čtvrtém předkole Arsenal nebo tým z Faerských ostrovů. Ve finále je sice los vždy tak trochu o štěstí, nicméně rozdíl v kvalitě nasazených a nenasazených mužstev bývá propastný. To může potvrdit například Sigma Olomouc, která se dostala až do 4. předkola EL jen aby konfrontovala Sevillu, která ji nakonec vyřadila.

Z tohoto pohledu je dobře, že v Česku za poslední tři roky vykrystalizovala trojice týmů, které se každý rok kvalifikují do evropských pohárů a tam bývají střídavě úspěšní. Tato situace rozhodně v evropských ligách není zvykem – většinou existuje hegemon, který domácí scéně dominuje a sbírá většinu bodů do koeficientu na scéně Evropské. Krásně to můžeme vidět na porovnání s 11., 12. ,14. a 15. zemí žebříčku evropských koeficientů (Česko je aktuálně 13.) – tedy zeměmi, které si vydobyly na evropské scéně zhruba stejné nasazení jako Česko.

Česko

Rakousko

Nizozemsko

Dánsko

Kypr

Sparta Praha

35,5

Salzburg

54,5

AFC Ajax

70,5

FC Kodaň

31

APOEL FC

25,5

Viktoria Plzeň

33

Rapid Vídeň

23,5

PSV Eindhoven

37

Midtjylland

14

Apollon FC

12

Slavia Praha

21,5

Austria Viděn

8

Feyenoord

22

Bröndby

7,5

Larnaca

8

Je zřejmé, že ze všech pěti zemích panuje v českém fotbale nejmenší nerovnost, co se týče klubových koeficientů. Zatímco rozdíl mezi koeficientem nejlepšího a třetího nejlepšího klubu činí v Česku pouze 14,000 bodů, například v Nizozemsku je to propastných 48,500. Podobně propastný rozdíl mezi hegemonem a ostatními je i v dalších s námi srovnatelných ligách, např. Švýcarsko, Polsko, Chorvatsko.

V současnosti má přítomnost tři stabilních a silných klubů velmi pozitivní efekt na klubový koeficient celého českého fotbalu – když jeden klub náhodou vypadne už v předkolech proti nenasazenému týmu, druhý a třetí ze silné trojice vykompenzují jeho selhání a tak koeficient Česka může prosperovat dále. Velmi neblahé důsledky by z pohledu našeho koeficientu měl úpadek koeficientu jednoho z top 3 mužstev a jeho následný přesun mezi nenasazené týmy v předkolech EL. Toto se týká zejména pražské Sparty, která už dva roky po sobě vypadla velmi brzo z předkol a zároveň odepisuje silné ročníky z minulosti.

Quo vadis náš fotbale?

V minulých letech byly české kluby vzhledem k jejich finanční situaci velmi úspěšné v pohárové Evropě a díky pravidelným účastem ve skupinách hlavně Evropské ligy se příjmy z evropských pohárů staly významnou složkou v rozpočtu tří velkých českých klubů. Vzhledem k tomu, že UEFA stále více míst rezervuje klubům ze silných lig, je otázka nakolik se do budoucna budou schopny české kluby prosadit alespoň do skupin. Jistou změnu a možnou naději dává vytvoření jakési Evropské ligy 2, která by měla být uvedena již další ročník – otázka je, jak velkým prostředkům se dostane této a první Evropské lize.

Autor: Jan Kraváček | pátek 12.7.2019 7:05 | karma článku: 21.65 | přečteno: 2123x

Další články blogera

Jan Kraváček

Jak a proč fotbalu (ne)roste návštěvnost

Minulý rok si Dušan Svoboda z LFA mnul ruce nad rekordní návštěvností naší ligy za poslední takřka dvě dekády. Analýza operující s více než jednou proměnnou ovšem ukazuje, že návštěvnost na ligových stadionech bohužel spíše klesá.

31.7.2019 v 18:50 | Karma článku: 11.59 | Přečteno: 740 | Diskuse

Další články z rubriky Sport

Petr Horký

Zápisník zuřivého Sparťana: Raus z Evropy a Baník (Páník) na kolenou.

Kupodivu se v nejvyšších letenských patrech po vymajznutí z pohárové Evropy už v kvalifikaci zachoval klídek a po relativně snadném vítězství nad Baníkem i mírněný optimismus. A prsíme se, že jsme Kangovi ukázali tvrdou ruku.

20.8.2019 v 1:16 | Karma článku: 10.65 | Přečteno: 313 | Diskuse

Michal Konečný

Teorie poněkud ulítlá.

Zástupy hlupáků věří nejrůznějším konspiračním teoriím. Od vypouštění chemitrails přes informaci, že newyorská dvojčata odpálila CIA, až třeba po přistání na Měsíci, realizované v holywoodském ateliéru.

19.8.2019 v 6:49 | Karma článku: 10.28 | Přečteno: 216 | Diskuse

Dalibor Kurbel

EL: Česká ostuda, baltská senzace a hořkosladké vítězství Linfield FC

Včerejší zápasy třetího předkola Evropské ligy UEFA přinesly několik zajímavých resultátů, po kterých zaplesalo nejedno srdce fotbalového fanouška. Vyjma toho českého. A právem.

16.8.2019 v 13:15 | Karma článku: 9.10 | Přečteno: 251 | Diskuse

Petr Bajnar

Pele: zrození legendy

Před několika dny jsem na jedné televizní stanici zhlédl životopisný film o nejslavnějším fotbalovém hráči všech dob, o legendárním Pele.

16.8.2019 v 10:50 | Karma článku: 12.23 | Přečteno: 237 | Diskuse

Dana Emingerová

Muž, který umí přelstít gravitaci

Adam Ondra se stal potřetí mistrem světa v japonském Hačiódži v lezení na obtížnost. Přejeme mu, aby zlatou pouť po skále v Japonsku podnikl i příští rok, kdy bude lezení poprvé olympijskou disciplínou.

15.8.2019 v 23:49 | Karma článku: 20.41 | Přečteno: 349 | Diskuse
Počet článků 2 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1431

Absolvoval jsem Ekonomii a Finance na London School of Economics and Political Science. V mém volném čase se zajímám o fotbal ve střední a východní Evropě a rovněž o společenské, potažmo hospodářské, dění.

jkravacek@gmail.com

Najdete na iDNES.cz